Přejít na obsah

VitalityLifestyle.cz

Váš nákupní košík




Váš košík je prázdný

   

Nacházíte se: Hlavní stránka Dobré vědět, že.. Byliny pro zdravi
Byliny pro zdravi PDF Tisk Email

jsou všechny takové rostliny, jejichž určité části se díky aktivním látkám, které obsahují, využívají pro léčebné účely. Aktivních sloučenin nebo aktivních (bioaktivních) složek, které se nacházejí v bylinách, je mnoho druhů. Z fyziologického hlediska jsou důležité a nazývají se aktivní látky. Vznikají během běžného metabolismu bylin. Jejich nejnižší koncentrace umožňuje ověřit fyziologické změny, které daná látka způsobuje. Ty jsou tím silnější, čím je silnější daná látka, sloučenina nebo molekula.

Aktivní látky, které s nacházejí v bylinách, se rozdělují podle následujících kritérií:

1.       Alkany, alkeny, polyeny

2.       Terpenoidy (izoprenoidy vyráběné přes mevalonát)

2.1.1.  Monoterpeny: ty jsou hlavní sloučeninou (molekuly s 10 atomy uhlíku)

2.1.2.  Seskviterpenoidy: silice, molekuly nebo hořčiny (fytohormony, kyselina abscisová)

2.1.3.  Diterpeny (molekuly s 20 atomy uhlíku)

2.1.4.  Triterpeny (molekuly s 30 atomy), steroidy, saponiny

2.1.5.  Tetraterpeny (molekuly se 40 atomy uhlíku), karotenoidy, xantofyly

3.       Fenoloidy (fenylalanin, Ma-CoA, aromatické sloučeniny cukru)

3.1.1.  Kyselina fenolová

3.1.2.  Flavonoidy

3.1.3.  Polyfenoly a třísloviny atd.

Složky, které jsou vyjmenovány výše, se také označují „chemicky odolné látky”. Odolnost rostlin proti mikroorganismům (viry, bakterie, plísně) a škůdcům (hmyz, hlodavci) souvisí především s přítomností těchto zvláštních látek. Kromě toho je důležitá i jejich schopnost neutralizovat antioxidanty a volné radikály (hlavně peroxidy, peroxyl  atd.). Chemická struktura aktivních látek se může lišit.

Nejdůležitější hydrofilní antioxidant askorbát a nejdůležitější lipofylní antioxidanty tokoferoly a karotenoidy, které mají cytoprotektivní vlastnosti, jsou přítomné v reaktivní oblasti fotosyntézy, membráně chloroplastů rostlinných buněk. Kromě toho je rovněž znatelná aktivita žlutých flavonoidů, které neutralizují peroxidy a hydroxylové radikály. Flavonoidy chrání rostlinné tkáně, ve kterých probíhá fotosyntéza, před škodlivým UV zářením B a neutralizují vývoj radikálů hydroxidu. Jejich role v listech, plodech a slupce je zajištění ochrany proti biogenickým a  abiotickým stresorům, ale také ulehčují opylení tím, že lákají hmyz.

Volné radikály jsou výrazně reaktivní a často neničí jen patogeny, ale také vlastní buněčné membrány, což vede k rozkladu buněk (apoptóze) a zničení tkání (nekróze). U rostlin a zvířat jsou volné radikály neutralizovány enzymatickým systémem - superoxid-dismutázou, peroxidázou akatalázou, ale také tzv. molekulami „čističi“, které redukují energii indukovaných molekul a hrají důležitou roli v detoxikaci. Jejich oxidované deriváty se vážou s molekulami bílkovin. Pro hostitelský organismus již nejsou toxické a opouštějí jej metabolizované. Většina flavonoidů, které jsou v rostlinách tak důležité, má tuto charakteristickou vlastnost. Je také známé a prokázané, že mnoho flavonoidů má protivirové, antibakteriální a protiplísňové účinky.

Některé složky silic odpuzují hmyz, jiné zase hmyz přitahují, jinými slovy buď ochraňují nebo lákají, a tak usnadňují opylení a oplodnění květů (výběrová ochrana, výběrové opylení).

Z hlediska nutriční fyziologie určují tyto aktivní látky, jak určitá rostlina voní nebo chutná. Odlišná chuť kořenících bylin, jejich aktivní látky, které jsou specifické pro daný druh a mechanismus jejich farmakologické činnosti, to vše určuje oblast jejich aplikace a další způsoby jejich použití.  

Klasifikace aktivních látek:

Alkaloidy

Tyto aktivní látky se běžně nacházejí v rostlinné říši, mohou být přítomny v jakékoliv části rostliny. Jsou to dusíkaté sloučeniny, které mají zásadité pH. V současné době známe více než 3 tisíce sloučenin alkaloidního typu, které mohou mít v lidském těle silné účinky dokonce i v minimálním množství (přes 1 miligram). Účinek alkaloidů je téměř vždy toxický. Pokud se do lidského organismu dostanou ve větším množství než několik miligramů, může být tento účinek dokonce fatální. Proto se alkaloidy v domácí léčbě podávají jen velmi zřídka. Ale farmaceutický průmysl využívá alkaloidy jako velmi důležitý základní lékařský materiál, a to hlavně díky jejich antispasmodickým, analgetickým, narkotickým a stimulačním účinkům.  

Typickými (toxickými) rostlinami s obsahem alkaloidů jsou listy tabáku, rulík, durman,  blín, mák a námel. Tzv. purinové alkaloidy se nacházejí v kávě, kakau, čaji nebo kole, všechny z nich se užívají jako stimulanty.

Třísloviny

Deriváty tříslovin preventivně působí proti rozkladu rostlin. Jsou to sloučeniny rozpustné ve vodě, které mají trpkou chuť a užívají se hlavně k léčbě průjmu, při gastroenteritidě, zevně ke zklidnění zanícených částí těla a v sedací koupeli v případě hemeroidů. Srážejí bílkoviny. Takto sražené bílkoviny vytvářejí na zanícených sliznicích vrstvu, zmírňují bolest, zlepšují prokrvení a lokálně redukují záněty na sliznicích. Při srážení na sebe také navážou těžké kovy, takže ty snadněji opustí trávicí trakt.

Flavonoidy

Tato skupina sloučenin je mezi rostlinami běžná. Jsou to barviva, která svou barvu propůjčují rostlinám a  květům. V současné době známe více než 2 000 sloučenin flavonoidního typu. V jejich objevení měly obrovskou roli výzkumy, které prováděl  Albert Szent-Györgyi. Jejich fyziologické účinky jsou: imunostimulační, protizánětlivé, sedativní, snižují lámavost kapilár, chrání játra a kontrolují srdeční stahy. Albert Szent-Györgyi také objevil  vitamin P (rutin), který je nezbytný pro vytváření pružných vláken žilních stěn. Bez přítomnosti této látky by se nemohl vitamin C vstřebávat a opustil by tělo rychleji.

Glykosidy

Je to komplex sloučenin, jehož nejdůležitější zástupci patří do skupiny silných glykosidů ovlivňujících srdce a skupiny antraglykosidů. Glykosidy povzbuzující srdce jsou velmi silné (toxické), a proto se mohou používat pouze jako základní složka léčiv.

Mechanismus činnosti léků s obsahem antraglykosidů je následující: antraglykosidy ve vodním výluhu (nálev) rostliny jsou neaktivní látky, které se do střev dostávají v nezměněné formě. Tam je enzym zvaný   beta-glukosidáza, který je vyráběn bakteriemi ve střevech, rozloží na cukr a antrakvinony. Antrakvinon je aktivní látka, která podporuje peristaltiku střev a snižuje hydrofobní schopnost střev. Výsledkem je, obsah střev je řidší a zvýšená peristaltika preventivně působí proti zácpě.

Hořčiny

Jsou to látky s různým složením. Jejich společnou vlastností je silně hořká chuť. V důsledku této hořké chuti dochází v mozku ke stimulům, díky nimž stoupá produkce trávicích enzymů a zvyšuje se peristaltika. Tak se zlepšuje trávení a snižují se sklony k otokům. Hlavní účinek: zlepšují chuť k jídlu a trávení.

Vitaminy

Jsou to organické látky, které mají různorodé složení. Jsou důležité pro zabezpečení hladkého průběhu vitálních procesů v lidském organismu. Pokud chybí, způsobuje to problémy s nervovým systémem (vitamin B1), poruchy metabolismu  (vitamin B2), kurděje (vitamin C) nebo dermatitidu (vitamin H). Při nedostatku vitaminu P je horší srážlivost krve a nízká hladina vitaminu U zvyšuje sklony k žaludečním vředům.

Silice

Jsou charakteristické svou těkavostí a příjemnou vůní. Jsou nerozpustné ve vodě.  Jejich hlavní složky jsou různé izomery  terpenů se vzorcem  C10H16, ale tyto látky také obsahují alkoholy, aldehydy, ketony, laktony, estery, sloučeniny s obsahem síry a dusíku, fenoly a mnoho dalších, dosud neurčených sloučenin. Dosud bylo nalezeno více než 500 těchto látek, určitý druh silice jich obsahuje 5-20.

Jejich vůně je pro  různé rostliny typická. Na rozdíl od jména, které se v minulosti pro silice používalo (tzv. esenciální nebo éterické oleje),  se nejedná o oleje.  Hlavní charakteristickou vlastností olejů je, že na bílém papíru zanechávají mastné skvrny a jejich vypařování za pokojové teploty není významné. Na rozdíl od toho je nejtypičtější vlastností silic (esenciálních olejů), že se za pokojové teploty vypařují ve významném množství a nezanechávají po sobě žádnou mastnou skvrnu.

Tato vlastnost může být použita k určení čistoty silice. Pokud se silice, kterou kápneme na list bílého papíru, vypaří, ale na papíru zanechá jakoukoliv skvrnu, nejedná se o 100%-ně čistou silici. Můžeme shrnout, že silice jsou tekutiny, které obsahují mnoho různých 100%-ně těkavých látek a díky tomu mají významné terapeutické účinky. Jsou choulostivé na světlo, teplo a vzduch, které napomáhají jejich oxidaci a pryskyřičnatění.

Silice jsou většinou průhledné, i když silice jantaru je žlutá nebo pačuli oranžová. Vzhledem k tomu, že jsou to opravdové esence rostliny, měly by se používat jen v malém množství.  Neměli bychom si je plést se silicemi v parfémech, které jsou vyrobeny uměle a nemají žádné terapeutické účinky.

Bod varu silic je obvykle mezi 150-300°C, ale mohou se destilovat vodní parou při teplotě kolem  100 °C.

Hlavní oblasti použití silic:

  • svalová relaxace
  • zlepšení dýchání
  • protizánětlivé účinky
  • zmírnění bolesti
  • detoxikace
  • diuretické vlastnosti
  • kontrola deprese

Další použití je možné vzhledem k jejich účinkům: ředí žlučové kyseliny, pozitivně působí na hormony, mají sedativní a antimikrobiální vlastnosti. Nejčastěji se užívají silice heřmánku, máty, levandule, tymián a šanta kočičí.

Je důležité vědět, že tyto aromaterapeutické látky mohou být předávkovány a dokonce mohou způsobit intoxikaci. Předtím, než je použijeme zevně, je třeba udělat si test na alergii.

Historie silic:

Silice se používaly již ve starověku, a to hlavně pro účely tělesné hygieny, k vonění a občas dokonce i k obarvení kůže, ale prvořadou roli hrály v náboženské praxi. Bez silic bylo nepředstavitelné zasvěcování knězů a pomazávali se jimi dokonce i vládcové. Z kadidla a myrhy, o kterých se zmiňuje bible, se také získávají silice.

Ve starověkém světě byly dobře známé vůně z Arábie. Hlavní zásobárnou rostlin, které se používaly v čerstvém stavu, byl Babylon. Ve velkém množství se tam aplikovalo santalové dřevo, myrha, cypřiš, cedr, borovice, jalovec a růže. Nejen bohatí, ale i běžné obyvatelstvo denně provádělo tělesnou hygienu za použití silic. Během oslav a náboženských slavností se spotřebovalo velké množství kadidla a pálilo se také mnoho dřeva s obsahem vonné pryskyřice.

Je známé, že mezi osobními potřebami starých Egypťanů, které byly umístěny v královských pohřebních komorách, patřily i flakony s parfémy, a že silice byly díky svým antibakteriálním a konzervačním účinkům používány k mumifikaci mrtvých těl.

Byli to právě Egypťané, kteří začali poprvé používat metodu, kterou dnes nazýváme aromaterapie. Horké, suché a pouštní klima si vynucovalo, aby byly silice aplikovány na kůži, ale byly také využívány k tomu, aby chránily zdraví a léčily choroby. Otroci, kteří stavěli pyramidy, dostávali denně cibuli a stroužek česneku, protože těkavé účinné látky česneku jim propůjčovaly neuvěřitelnou sílu a vytrvalost a  kromě toho je chránily před nemocemi. I po úpadku egyptské kultury zůstaly tamní botanické zahrady slavné a přitahovaly vědce soudobého světa. 

Ve staré čínské kultuře se využívaly narkotizační účinky, které se objevovaly při aplikaci velkého množství silic. Číňané používali  několik druhů aromatických rostlin. V díle o bylinách které se připisuje bájnému císaři Shennongovi, a které bylo údajně sepsáno kolem roku 2700 př.n.l.., je popsáno asi 300 léčivých bylin. Pokud je toto dílo opravdu tak staré, znamenalo by to, že to nebyli Egypťané, kteří jako první používali při epidemiích skořici, pepř a zázvor.

Podle véd byly aromatické byliny známé kolem roku 1600 př.n.l. také v Indii. Epické dílo Ramajána uvádí, že v té době byly za zvlášť užitečné a prospěšné při různých poraněních považovány čtyři rostliny. V díle se tvrdí, že nemoci byly léčeny „vůní bylin“. Jedna z nejdůležitějších metod léčby – masáž – je bez použití silic nepředstavitelná.  

Řecká medicína kombinovala orientální terapii s egyptskými metodami. K tomu, aby se tamní věštci dostali do transu, se silice používaly ve velkém množství. Alexandr Veliký získal během svého tažení do Persie mnoho exotických bylin, které pak sloužily při léčbě ve svatyních. V roce 146 př.n.l. přestavil Dioskorides ve svém vědeckém díle De Materia  Medica asi 500 rostlin.

Římané také používali aromatické rostliny a oleje a byli první, kteří byliny rostoucí v přírodě sbírali, ale také je pěstovali. Galenova kniha o medicíně zmiňuje 473 přípravků rostlinného původu. Používání silic se rozšířilo v římském císařství hlavně v souvislosti s tělesnou hygienou. Již dříve Solónovy zákony v Athénách zakazovaly mužům, aby používali vonné masti. Vzniklo o tom dokonce přísloví: „Non bene olet, qui bene semper ole“, které znamená: „Ten kdo je stále navoněn, nevoní příjemně.“ Římané si ale vážili výrobců a obchodníků s parfémy a vonnými mastmi. Ti měli dokonce v městě Capua svou vlastní ulici.

Ve středověku v době velkých migrací voňavky z Evropy vymizely a přežívaly jen v byzantském císařství. Na druhé straně arabští lékaři, hlavně Avicenna, pokračovali ve výzkumu silic. Objevili, jak lze získat aromatické výtažky za pomoci destilace. Tímto způsobem vyráběli hlavně silice  s vůní květin, nejznámější z nich byla růžová. Během svatých válek čas od času přivezli křižáci silice a koření do Evropy. Mniši je pěstovali v klášterech. Za nejúčinnější považovali byliny s nejsilnější vůní.

Pak se rovněž objevily nové rostliny a silice pocházející z Ameriky. Aztékové byli svými léčivými bylinami proslaveni a Montezuma měl dokonce svou vlastní botanickou zahradu.

Abatyše Hildegarda z Bingenu patřila ke slavným středověkým léčitelům. Ve svých knihách psala o fenyklu, skořici, bílém pepři, mátě kadeřavé, česneku, kopru, levanduli, petrželi a šalvěji.

Kadidelnice v kostelech měly různorodou roli. Pálení kadidla zvyšovalo vážnost obřadů a díky antiseptickým účinkům chránilo shromážděné davy od přenosu nemocí. V době morových epidemií bylo pálení vonných látek důležitou prevencí, často se pálilo dřevo jalovce. Během epidemie moru v Toulouse v roce 1630 vzbudili pozornost čtyři lupiči, kteří plenili domy zesnulých a nikdy neonemocněli. Byli chyceni a odsouzeni k smrti, ale mohli si zachránit život tak, že své tajemství prozradí. Sdělili svému soudci, že si natřeli tělo speciálním octem s výluhem ze šalvěje, tymiánu, majoránky, levandule, rozmarýnu a dalších aromatických bylin. Všechny tyto byliny mají antibakteriální účinky. „Recept čtyř lupičů“ byl na konci 19. století zařazen do Francouzského kodexu medicíny  jako oficiální přípravek.

Během období osvícenství se silice staly důležitou pomůckou lékařů a vandrujících ranhojičů. Od 16.-18. století putovali téměř po celé Evropě „olejkáři“ se Slovenska, prodávali přípravky se silicemi, především se silicí z borovice, a také z dalších bylin. Někdy si oblékali maďarskou uniformu a nazývali se „maďarskými lékaři“. Jejich aktivity byly zakázány v roce 1786 částečně i díky tomu, že provozovali podomní obchod s jedovatými látkami, jako byl arzen nebo rulík.

Jak se ve společnosti zvyšovalo postavení buržoazie, staly se vonné látky opět součástí tělesné hygieny a lidé užívali silice stále častěji. Móda „vonění“ se u francouzského dvora v 16.století stala až posedlostí. Můžeme říci, že v té době nastala renesance vůní. Členové aristokracie voněli nejen sebe, ale také všechno kolem –  od vody ve fontánách až po víno či dokonce papíry. Na druhé straně puritáni zakazovali ženám, aby používaly parfémy, protože prý byly vhodné pro „svádění a uhranutí“.  Vonné látky se uplatňovaly i v lékařství. Tyto staré aromatické léky jsou uvedeny v lékařských kodexech z počátku 20. století.

Malé pálenice byly postupně nahrazeny masovou výrobou, nyní se silice pro kosmetické účely vyrábějí uměle. Ale takto vyrobené silice se nemohou využívat léčebně, protože pouze přírodní silice mají pozitivní účinky na zdraví pacientů. 

Zdroj: Odborné články autora Dr. József Kohán

 

Anketa

Znáte svou úroveň antioxidantů?
 

Způsoby doručení


Nejnovější produkty

798 Kč
624 Kč
Ušetříte: 174 Kč




1 .470 Kč




2 .156 Kč




1 .232 Kč
926 Kč
Ušetříte: 306 Kč




447 Kč
336 Kč
Ušetříte: 111 Kč




642 Kč
483 Kč
Ušetříte: 159 Kč




642 Kč
483 Kč
Ušetříte: 159 Kč




1 .234 Kč
928 Kč
Ušetříte: 306 Kč




280 Kč




390 Kč